Tak nějak jsem měl jméno BAD FACE podvědomě zafixované jako coreové a vzhledem k tomu, že tenhle styl poslouchám dá se říct svátečně, je vcelku logické, že se seznamujeme až nyní. A to díky recenzi na jejich dlouhohrající debut vycházející u Élysionu. A můžu říct, že jsem vcelku příjemně překvapený tím, co se valí z reproduktorů. Po dvou EPčkách („Good Time to Wake Up“ z roku 2004 a o rok mladší „Speak with Us!“) a placce slepené z těchto dvou nahrávek „Opening Years 2006/2004“ došlo na lámání chleba a BAD FACE se s tím poprali celkem suverénně. První, co člověka uzemní je zabijácký zvuk, který onen core dosti často cpe až do death metalové škatule, což mi náramně vyhovuje. Ono se taky není moc co divit, když se člověk podívá na sestavu v níž se nachází minulost kapel jako HYPNOS nebo v začátcích taktéž deathových DECAY. O Skullovi, který byl přítomen u stvoření nejlepšího alba KRABATHOR „Cool Mortification“ nemluvě.

Každopádně tím důležitým kvalitativním faktorem je už zmíněný zvuk, který se lidem v hodonínském studiu Sound Design Paradox opravdu povedl. Velmi živá, plná a energická hradba člověka zboří hned po krátkém intru úvodním válem „Rubious Eyes“. Nástup je to vskutku mocný a sanici jsem dovřel dobře po půl minutě masakru, který v úvodu BAD FACE spustí.

Přímočará mela se stylově nasraným vokálem, který svým projevem celkové znění kapely přeci jen drží zase víc v té coreové rovině. Hudebně tento styl výrazněji vyplouvá na povrch v dalším průběhu alba, ale pořád je to pro mne velmi příjemné onou metalovou příchutí. Houpavější „Attack of Wolves“ je členitější, ale to nic neubírá na oné energii a nápřahu z počátku alba. Na konci skladby se dokonce mihne krátké kytarové sólo. Nasranost obou skladeb umocňuji i texty, které zrcadlí řešení problémů stylem „ručně a stručně“ a plně korespondují s nekompromisním hudebním projevem. „Chromosomes“ je zdá se tak trochu pasovaná za hitovku alba. Jasně koncertní skákavá záležitost s výrazným refrénem, která je a bude jednoznačně funkční. Myslím, že každého musí uzemnit suverenita s jakou je placka servírovaná – to je určitě silná stránka „planoucích emocí“. Nasazené tempo nesnižuje ani zhusta nastrouhaná „Speak with Me“ a na konci songu si říkám, že i přes to, že BAD FACE mají svůj vlastní zvuk, i tak tady budou všichni cavalerofilové v závěru songu chcát krev nadšením. „Drowsing to Expectation“ je zase od samého počátku naprosto rozcvičkovou záležitostí, která žádného fanouše skotačivých rytmů nemůže nechat v klidu a bude s vámi cvičit i v křesle vyhřátého pokoje. Nemůžu si v závěru následné pecky „A Frank Game“ při madrfakování opět nevzpomenout na Maxe hehe, ale nemyslím to nijak ve zlém, páč je to prostě po kurvách nátěr a líbí se mi to heh. „Barrier of Stupidity“ vše roztáčí po všech těch houpačkách a sekáčkách zpět do rychlejšího tempa z úvodu desky a já tenhle krok nemůžu než uvítat. Jak si ucho postupně zvyká na produkci a zvuk desky, tempo se v závěru přeci jen lehce zklidňuje a není natolik strhující. Na druhou stranu zpestření klepačkovitým partem v „Sad Men´s Theatre“ je příjemným překvápkem v jinak o něco poklidnější závěrečné třetině alba, která krom tvrdosti pracuje hodně také s emocemi a náladami.

Na úplném konci ještě čeká česká verze „Chromozomů“, která je určitě zajímavou sondou, kterak by BAD FACE zněli s řevem v češtině. Ač v tom nespatřuji nějaký problém, přesto myslím, že většinovou anglinu zvolil v tomto případě kluci zcela správně. Není snadné napsat dobrý český text.

BAD FACE příjemně překvapili a pokud máte rádi coreově laděné záležitosti, nebo jste metaloví všežravci, určitě tenhle hukot oceníte, tak jako ho ocenil i já. Ruku v ruce s reprezentativním balením se jedná bez debat o vývozovou záležitost…