Chabá snaha o US death metal sound, který je vzhledem k nedostatečným hráčským schopnostem členů kapely říznutý trochou grindíku – to je stručné shrnutí rádoby tvorby italských Sickening. Dílo těchto taliánských brutalistů je něco, jako snaha stále a stále dokola odříkávat abecedu, ale vždy přitom zapomínat na to nejdůležitější. Totiž na počátek, kterým je, jak je všeobecně známo, písmeno „A“. Tato litera by v tomto případě měla evokovat osobitost, kterou Sickening zcela jasně nemají. Písmeno „A“, jako asociace počátku -  něčeho takového, jako je vlastní zvuk, originální nápad či odchýlení se od zaběhnutých postupů či dávno otřelých klišé... Prostě stále to samé a „A“ ustavičně chybí...

Placka „Ignorace Supremacy“ je první regulérní deskou těchto deatherů z Florencie hrajících od prosince roku 2003. Mezitím se samozřejmě snažili ukázat co v nich je čtyřskladbým demem „Deceptive Truth“, které vyšlo i jako split CD se seskupením Zora, ale ohlas si získali až po vydání proma v roce 2007, na které ihned navázali touto deskou. Ta byla natočena ještě na sklonku léta téhož roku v Play Loud! studiu přímo ve Florencii. O evropskou distribuci a vydání se pak postaral Vláďa a Nice To Eat You Records a jak to zní už asi z předešlých slov tušíte... Nuda, nuda, šeď, šeď...

Takže jsme u desky... Po několika násobném poslechnutí zjistíte, že sousedka klepe řízky v lepším rytmu než bubeník Marco, a že i brambory umí vysypat do kastrolu rytmičtěji (stačí si poslechnout úvodní Devouring The Existence). Dalším zarážejícím faktem je, že její malá uplakaná ratolest disponuje lepším vokálem nežli zpěvák Claudio a nutno uznat, že v případě vyžadování pozornosti či chtíče něčeho k snědku nebo naopak při nutnosti potřeby vyměšování dokáže posunout hlas i do více poloh, nežli dvou, které na počinu zpěvák předvádí... Pánové, pánové, někdo by vám měl vysvětlit, že přímočaře neznamená primitivně! Kytary? K čemu dvě, když hrajete to samé, že? Ale je fakt, že si alespoň dokážete zapískat (viz. třetí skladba Ignorance Supremacy, která pojmenovala i desku). A basa? Super, že je podladěná.. a její stinná stránka? Pro změnu není, tedy kromě pár výjimek, pořádně slyšet... ale co... možná i to je dobře...  A kdo tedy vyhrál hlavní cenu nejslabšího článku? No popravdě jsou si všichni rovni, neboť s ničím novým opravdu nepřicházejí a mám pocit, že to bude trvat ještě několik demáčů, promáčů a splitek, než se dohromady vyhrají, pořádně pospolu sehrají a začnou myslet nejenom jako celek, ale také jako hudební těleso, které chce oslnit publikum svou originalitou, nikoli snadno zapomenutelnou podprůměrností, díky které se snadno zařazují ke stovce nepodstatných kapel, kterými je metalové a grindové podsvětí zcela přesyceno... Jediné co chválím je booklet, utržená hlavička panenky mne opravdu dojala, takže pane Alberto Balducci dávám vám bodík...