- očekávání...?
Tak s touhle recenzí jsem se trápil vcelku dlouho. Než se k nám dokutálelo promo, chvíli to trvalo, ale vzhledem k tomu, že mám ADOR DORATH od samého počátku rád, samozřejmě jsem v tu dobu album už dávno slyšel. A i přesto ne a ne sednout ke stolu a recenzi sesmolit. Jistě mají všichni v živé paměti dobu, kdy se z ničeho nic vynořilo debutní album „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ (2002). V našich končinách nebývalá bomba, která ani v nejmenším nedávala tušit, že se jedná o prvotinu. Problém pro českotěšínské nebylo ani potvrdit svou pozici na druhém albu z roku 2005 „Symbols“.
Asi všichni věděli, co očekávat na třetí desce kapely a bylo jen otázkou, zda se ADOR DORATH někam posunou a zda kvalita materiálu nezaostane za dosud vydanými tituly. Komplikace se nakonec dostavila a to v podobě citelného oslabení kapely. Odešla Lenka Machová, zpěvačka, která byla poznávacím znamením kapely a nebyla „jen“ zpěvačkou. Dělila se spolu s Ivošem taky o lyrickou stránku věci a to nemluvím o obalech a dalších zdánlivých detajlech, které udělaly z ADOR DORATH něco svébytného a výjimečného. Potom jsem viděl kapelu na Brutal Assaultu s její náhradou, která se mi live moc nepozdávala a také slyšel na kompilaci jednu ochutnávku z tehdy chystaného alba, která mě na první poslech příliš nenadchla. No a pak se ke mně už dostalo i celé album. Tehdy mi nějak záhadně prošlo ušima bez výraznější stopy. Ne snad, že by bylo špatné. Jen mne nějak nic nenutilo k opakovaným poslechům. Nakonec příchozí promo mě postrčilo k dalšímu vstřebávání nahrávky. A nakonec se zdá, že vše končí happy endem. ADOR DORATH umějí...

- první dojmy...
Za zmínku stojí už obal, který rozhodně svědčí o tom, že kapela o svojí tvorbě přemýšlí a snaží se svoje myšlenky presentovat všemi možnými prostředky. Tedy nejen hudbou a slovem. Nejedná se o lacinou snahou udělat něco odlišného. Je cítit, že vše tu má svůj důvod a místo. To ale není žádné překvapení, tak tomu bylu u ADOR DORATH vždycky. Jen přelouskat z bookletu texty chce trošku šikovnosti a krčního cvičení hehe.
Když se poprvé podíváte do vlastní tváře na zrcadlovém obalu „Bestiari“ a stisknete play, spustí se úvodní „She´s in My Veins“ a ke slovu se opět dostávají pro kapelu tolik typické bohaté klávesové aranže (ty má na svědomí Prcek – od počátku šedá eminence a další velmi důležitá figurka v celém soukolí), které proklepává Čepa velmi suverénním stylem drcení (stylem jenž se mi svým důrazem tuze zamlouvá). Hned od začátku se ke slovu dostává krom klasického vokálu Ivoše i novicka za mikrofonem Anna Neuwirthová (dosud působící v kopřivnické Melisse). Ta to u mě neměla vůbec snadné. Nemám tyhle „něcojakooperní“ hlásky příliš v lásce a Lenčin zpěv mi v ADOR DORATH sám od sebe přirozeně sednul, aniž bych o tom nějak rozjímal. Ale nakonec světě div se. Anna není na novince ani zdaleka slabinou a zapadla do rozjetého kolotoče na výbornou. Ten kdo si tvář kapely oblíbil, bude spokojený i s novinkou.

- rozjímání...
Později jsem možná přišel na to, proč mi předchozí album do hlavy vklouzlo snadněji. Bylo na první poslech přeci jen pestřejší a variabilnější. Od extrémních náklepů, přes modernější postupy až k jemným momentům jako v „River“. Na novince je třeba ty nálady poněkud více hledat. Ony tu jsou. Jen roztroušené po jednotlivých skladbách. Nášleh v úvodním válu nebo ona křehkost v kouzelném závěru “As Free Act and Deed“. Album potom zní celkově celistvěji a na zapsání do podvědomí je třeba o něco málo poslechů víc. Taková je alespoň má zkušenost. ADOR DORATH nikdy nebyli klasickou „zlou“ kapelou a tak znovu dojdete k celé škále člověčích pocitů podaných jejich nenapodobitelnou magickou formou. Pod povrchem znovu místy probublává zuřivost, aby ji o chvíli později překrylo rozjímání nad životem a našem místě na zemi. Ivošův pestrý vokální rejstřík zůstává silnou stránkou kapely, který u nás těžko může v daném ranku hledat konkurenci. Slabou stránku ve změně zpěvačky bych potom viděl jedině snad v tom, že to není jen o změně hlasu, která až tak nebolí. Spíš budou chybět Lenčiny nápady. Texty zbyly už jen na Ivoše. Ale snad to nebude na škodu a naopak dostane jmenovaný víc prostoru na obšírnější seberealizaci. Nebo se časem více projeví Anna. No uvidíme dál.

- postscriptum
Přes rozporuplné pocity po prvních posleších tedy mohu s úlevou konstatovat, že „Bestiari“ je album, které pokračuje v tradici předchozích děl ADOR DORATH a když kapela přežila i takovou ztrátu ve svých řadách, není zřejmě v současnosti síly, která by je měla zastavit či přibrzdit. Teď už bude všechno určitě sehranější i na prknech, takže nezbývá než se těšit na další potkání se na nějaké akci. Bez nějakých drsných póz, vyzbrojeni vlastní magií se silnými stránkami i slabinami Člověka, se vší tmou i světlem, jsou nakonec zpět v plné síle...